Když Reichmann ve 2. minutě otevřel skóre, zdálo se být všechno v nejlepším pořádku. V 7. minutě však soupeř podnikl jeden ze dvou brejků a bylo vyrovnáno. Zápas se hrál na jednu branku, ale koncovka byla žalostná - Krampera mířil do tyče, sami před brankářem neuspěli Vomáčka a Horáček. Necelou čtvrthodinu před koncem soupeř, který jinak celý zápas odkopával míče do všech světových stran, znovu zaútočil - a bylo rozhodnuto! Týden máme o čem přemýšlet - horší výkon snad už podat nemůžeme.

Sestava: Peterka - Kaproň, Reichmann(1), Nejdl, Inneman, Krampera, Starosta, Hanzlík, Vomáčka, Biderman

Ze sestavy, která před třemi lety a pěti měsíci otevírala historii klubu, zbyli už jen Biderman a Krampera; Horáček nastoupil ve 2., Peterka ve 23., Starosta ve 12., Nejdl ve 24., Vomáčka ve 27., Hanzlík ve 30., Kaproň ve 34., Reichmann v 72. a Inneman v 74. zápase. Celkem se už v našem dresu vystřídalo 38 hráčů včetně takových kuriozit jako hráče odchyceného na výpomoc v autobusu č. 138 a hrajícího (nevalně) jeden jediný zápas … V poslední době se však sestava stabilizuje, a tak nezbývá než doufat, aby ta druhá stovka začala podstatně lépe než ta první skončila.

Hned první pohled na hřiště nás tak trochu zbavil optimismu. Rozhodčí, který tento zápas řídil, pozoruhodný nejen barvou své pleti... . Přesto jsme se mohli radovat, když Reichmannovu střelu patřičně umístili soupeřovi obránci - 1:0. Pojišťovací gól měl vzápětí na noze Biderman, pak i Hanzlík, ale nikomu z nich dnes nebylo přáno. Na hře Gerarda se od minulé sezóny mnoho nezměnilo - tvrdost, rychlost a v útoku nic moc.

Ve druhé půli ukázali všichni aktéři svoji typickou činnost : naše sestava se zapomněla v útoku a brejk dvou útočníků proti Peterkovi skončil vyrovnáním. Gerardo pak předvedlo typický nenápadný faul, rozhodčí typicky mlčel (nemlčel ovšem Hanzlík, a stejně jako už dříve Kaproň dostal žlutou kartu!!!) a najednou jsme prohrávali... . Kaproň naštěstí zajistil alespoň remízu a pak už se nic nezměnilo - soupeřův brankář vychytával Hanzlíkovi i ostatním stoprocentní šance, rozhodčí perlil a my pěnili, protože tenhle zápas se měl vyhrát!

Největším problémem týkajícím se tohoto zápasu byla samotná sestava: Vomáčka byl mimo Prahu, Nejdl mimo republiku, Inneman v práci, Starosta nebyl v provozuschopném stavu kvůli nemoci a Horáček si asi zapomněl nařídit budíka ... . Naštěstí se ze zaměstnání neočekávaně uvolnil Biderman a tak jsme alespoň mohli střídat jednoho hráče. Úvod byl ale nad očekávání. Hanzlík přiklepl lahůdkovou Kaproňovu přihrávku a za několik minut tentýž hráč silou vůle zužitkoval Reichmannovu akci. Další šance se nám už proměnit nepodařilo, za což přišel trest, když jsme inkasovali gól do šatny.

Ve druhé půli jsme pokračovali v klasickém dramatu na téma spalování šancí a soupeř nám vcelku zaslouženě připravil zklamání v podobě vyrovnávacího gólu. I přes lítost nad dvěma smůlovatě ztracenými body je třeba přiznat, že už jsme zažili daleko větší zklamání a pády na ústa. S Budweiserem bychom ale potřebovali bodovat naplno!

Místo poločasových úvah, co by se s utkáním ještě dalo dělat, přišel totální rozklad. Hanzlík s Kaproněm, takto nejzkušenější hráči a otcové rodin se jali obveselovat Pražačku svéráznou diskusí o kvalitě hry, při níž naštěstí zůstalo ”jen” u šťavnatých slov a nadávek... . Že jsme za této situace nezmohli na pořádnou akci asi překvapí málokoho. Naopak - moje maličkost oslavila stý zápas hrubkou a bylo 1:3. Inneman sice ještě vykřesal naději, ale vyrovnat se už nepodařilo. Z nedávného 4.místa se tedy výrazně propadneme, a to nás ještě v příštím kole čeká suverénní Rokoska ... .

Že to s námi jde od deseti k pěti, o tom jsme se přesvědčili v duelu s vedoucí Rokoskou, která předváděla sice solidní, ale nikoli nepřekonatelný výkon. Hlavní - a možná že jediný rozdíl - spočíval v počtu hráčů. Rokoska mohla střídat a držet tempo, my jsme si o něčem podobném mohli jen nechat zdát. Přesto jsme dlouho drželi čisté konto, navíc jsme si vypracovali i řadu slušných šancí. Rokoska se prosadila až v posledních sekundách prvního poločasu.

Čtrnáct dnů stará výměna názorů mezi Hanzlíkem a Kaproněm přinesla ovoce v podobě podivuhodného experimentu - oba výše jmenovaní si prohodili místa v sestavě. Výsledek tohoto pokusu na sebe nenechal dlouho čekat: po pěti minutách byl stav 0:3 !!! Když jsme se vrátili k osvědčenému způsobu hry, byl už soupeř pevně na koni, takže přidal i čtvrtý gól. My jsme naopak neproměnili ani ty největší šance, takže poločasové skóre bylo pro nás neuvěřitelné; mimochodem, o čtyři branky jsme naposledy prohrávali 15.5.1994 ... .

To, že jsme soupeři tak jasné vedení v podstatě darovali, ukázala druhá půle. Hned v jejím úvodu se krásně trefil Vomáčka. Soupeř odpověděl druhým vlastencem naší obrany (tentokrát Reichmann, předtím na 0:3 Kaproň), ale Hanzlík a Biderman snížili už na 3:5. Dejvicím vyšel brejk na 3:6, ale vzápětí si Inneman s Hanzlíkem jejich obranu vychutnali na 4:6, a když Hanzlík završil hattrick, věřili jsme minimálně v remízu. Soupeř ovšem své vedení ubránil, naopak v posledních sekundách přidal pojišťující gól. Pohled na tabulku po tomto kole nás asi příliš nepotěší. Nezbývá než doufat, aby nás dnešní velmi nevydařený experiment na jaře nemrzel ... .

I když jsme se tentokrát vyvarovali podobných experimentů jako minule, začalo toto utkání podobně jako většina ostatních v této sezóně: naše převaha byla neplodná a Barbero zužitkovalo nadvakrát rychlý brejk. My jsme ale hráli klidně a vcelku dobře, takže ještě do přestávky přišlo zasloužené vyrovnání zásluhou Nejdlovy bomby, která se od tyče odrazila na patřičné místo.

Po změně stran Drazí vrhli všechny síly do útoku, což trestali zejména Hanzlík s Vomáčkou přesnými kombinacemi, a tak skóre utěšeně narůstalo, to, že soupeř odpověděl na Bidermanovu hlavičku čestným gólem, vadilo málokomu - snad jen Peterkovi, který si za svůj výkon zasloužil odměnu v podobě čistého konta. V závěru už byli Drazí v rozkladu, po nepěkném faulu na Peterku rozhodčí hrozil i ukončením zápasu. Strkanice a slovní potyčky naštěstí nepřerostly v nic ostřejšího, takže se zápas dohrál vcelku v pohodě. Desátý gól jsme už nestihli, ale i tak jsme všem připravili šok. Doufejme jen, že ho potvrdíme i v posledním zápase podzimu proti Typografii.

Typographia měla být zkušeným mužstvem, sestoupivším ze druhé ligy, které bude jen velmi nerado ztrácet body. Skutečnost ale byla docela jiná. Kdo proti nám nastoupil, to ví snad jen Bůh. Hráči soupeře znejistili už když měli oznámit svá jména do zápisu, dělali jeden skluz za druhým, a tak se zákonitě dočkali několika překvapení: první jim přichystal rozhodčí oznámením, že se aut kope a nehází, druhé Hanzlík přesnou střelou znamenající naše vedení. Třetí překvapení si Typographia přichystala sama a Vomáčka se radoval z druhého gólu. Ani třetí úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a zdálo se být rozhodnuto. Soupeř ale záhy pochopil pravidla, a když snížil na 3 : 2, pořádně v nás hrklo. Hanzlík s Vomáčkou ale znovu potvrdili vynikající formu a dovedli tak naše mužstvo ke klidu a k pohodovému vítězství. Zasloužili jsme si ho už tím, že jsme všichni hráli na registračku, o čemž by se u soupeře asi dalo pochybovat. I tak nám ale závěr podzimu vyšel skvěle a ze sestupového pásma jsme se rázem vyšvihli až na pro jaro nadějné 5. místo. Kéž se nám ho podaří ještě vylepšit!

Po týdnu krásného počasí začalo den před zápasem sněžit a mrznout, což se projevilo na terénu. Hřiště bylo pokryto hrbolatou vrstvou zmrzlého písku, která předem vylučovala jakýkoli projev fotbalové techniky. Hrála se tedy odkopávaná, obě mužstva si vypracovala po jedné šanci, ale nikdo neproměnil. Odpudivá remíza byla tedy jen logickým a zaslouženým důsledkem odpudivé hry za neméně odpudivých podmínek. Nicméně bodík se počítá!

Už v 1. minutě trefil Hanzlík břevno a naznačil tak, jakým směrem se zápas bude ubírat. Soupeř hrál bojovně, ale nečistě a nervózně, hrálo se téměř stále na jeho branku. Góly na sebe nenechaly dlouho čekat - oba dal Hanzlík, který navíc trefil i tyč. V úvodu druhé půle soupeř zazlobil, dokázal i snížit, ale Nejdl odmítl další komplikace. Za nevybíravý faul se poté pomstil Hanzlík a na konečných 5:1 upravila moje maličkost. Vítězství jsme si zcela zasloužili.

Sestava: Peterka - Kaproň, Reichmann, Krampera(1), Nejdl(1), Provazník, Hanzlík(3), Biderman

Vyhrát se dnes ale mělo! Po celý zápas jsme byli lepší, vypracovali jsme si řadu šancí, ale soupeřův brankář a prachmizerný terén bylo proti. Až 10 minut po přestávce se měnilo skóre, a to v náš neprospěch. Vzápětí vyrovnal Vomáčka a potom až do konce čaroval soupeřův gólman, který v posledních sekundách vychytal i obrovskou šanci Hanzlíka. Remíza znamená, že budeme muset porazit Vykotlaný Dub, chceme-li pomýšlet na postup.

Sestava: Peterka - Kaproň, Reichmann, Krampera, Nejdl, Hanzlík, Vomáčka(1), Biderman

Vítězství v tomto zápase by nám zaručilo postup, ale nakonec jsme byli rádi za remízu, která jistí postup z druhého místa (alespoň pravděpodobně, navíc Kolotouš nesmí remizovat s Jinonicemi). Skóre opět otevřel soupeř po chybě naší obrany, Reichmann poté krásnou střelou nachytal soupeřova brankáře na švestkách, ovšem soupeř si lépe ochočil bahno, a tak jsme v půli prohrávali. Po změně stran jsme inkasovali potřetí a s postupem to vypadalo bledě. Bojovat se nám ale vyplatilo - v 55. minutě moje maličkost snížila za cenu bahenní koupele a Hanzlík v posledních sekundách hry vydřel remízu. Pokud bychom postoupili, čeká nás v semifinále derby s Kyxem!

V posledním zápase naší skupiny nesměl remizovat Kolotouš s Jinonicemi. Jenže … Oba soupeři měli napsáno ( a rozhodčím uznáno) 0:0 ještě než vůbec nastoupili !!! Nakonec se ale nic nestalo, protože postupovali hned tři týmy (vítězové skupin byli nasazeni přímo do semifinále, druzí a třetí křížem čtvrtfinále). Znamená to, že nás ve čtvrtfinále na 2x15 minut (?!!) čeká třetí mužstvo skupiny A - Javorák. A jak tedy vlastně naše skupina dopadla?

penalty 2:3

Úvod čtvrtfinále patřil nám - první Hanzlíkovu střelu soupeřův brankář ještě chytil, ale proti další už neměl šanci. Soupeř přidal, ale k vyrovnání mu pomohl rozhodčí, když neodpískal faul na brankáře Peterku. V dalším průběhu jsme měli mírnou herní převahu, ovšem Javorák měl daleko více šancí. Peterka - i s pomocí tyče a břevna - odolal, a tak se stejně jako před rokem kopaly penalty : Inneman proměnil na 1:0, Kaproň netrefil bránu, Hanzlík střílel do tyče, Vomáčka vyrovnal na 2:2, ale když moje maličkost trefila jen brankáře, soupeř rozhodl o svém postupu, ke kterému mu gratulujeme. Derby s Kyxem se ovšem odkládá na neurčito …