B.: Maxa 2, Hlinák 2 - Kaproň, Hanzlík

Zápis z utkání prozatím nedorazil, takže nejsou k dispozici všechna fakta (především minuty branek), ale tentokrát to až tak nevadí. Přímý souboj o titul podzimního vicemistra mezi druhými Bumble-bees a jen bod ztrácejícími třetími Madonna´s příliš fotbalové krásy nenabídl. Oba týmy jsou zvyklé hrát podobným stylem, oba disponují kvalitní zkušenou obranou, takže bylo jasné, že kdo dá první gól, bude mít velkou výhodu. Navíc – šlágr kola se hrál na hagiborské “trojce”, jejíž kvalita je v porovnání s jinými hřišti dosti hrůzná. Chladné počasí vytvořilo před časným sobotním výkopem na hřišti zrádnou námrazu a trvalo dobrou čtvrthodinu, než slunce a pohyb hráčů po hřišti plochu alespoň trochu zregulérnilo. I nadále však byla dost kluzká, o čemž se měli možnost někteří “přesvědčit” (na jedné straně Hlinák, na druhé straně dosti bolestivě Hanzlík). Příliš prostoru pro techniku tak nezbylo a zápas rozhodovala bojovnost. V první půli měli Madonna´s hrající bez tří absentujících obránců v poněkud improvizovaném rozestavění mírnou územní převahu a vytvořili několik větších či menších závarů před Peterkovou brankou, s několika málo spíše symbolickými pokusy, které prošly obranným valem, si však pozorný gólman “čmeláků” poradil. Trochu vzruchu přinesla Hanzlíkova ruka ve vlastním vápně, píšťalka rozhodčího však zůstala němá (jako ostatně po celý zápas). Bumble-bees se snažil třikrát čtyřikrát zahrozit kolmými přihrávkami za obranu, avšak nabíhajícím hráčům (povětšinou Vomáčka) vždy chyběl krok či dva a gólman Synů byl bez práce. Nakonec těsně před půlí přetavili Madonna´s svou převahu ve vedoucí gól, kdy z poměrně nevinné situace propasíroval agilní Maxa míč z úhlu mezi obráncem a gólmanem do sítě. V posledních sekundách poločasu měli Bumble-bees možná nejslibnější šanci, kdy se v trojici řítili do přečíslení, Vermach však místo rozehrání kombinační akce volil střelu a ta se mezi tyče nevtěsnala. O osudu utkání rozhodli Madonna´s v první polovině druhého poločasu. Hned po rozehrání pálil nebezpečně jen těsně vedle Hlinák. Pak však Mruvčinský zastavil akci soupeře (tady se pro změnu penalty za ruku dožadovali Bumble-bees, avšak rovněž marně) a vyslal do brejku rychlíka Kotlára, jehož nezištnou přihrávku po vyšachování brankáře doklepával do už poloopuštěné brány Hlinák. Poté se dostal do šance Hlinák znovu, když si zpracoval výhoz vlastního gólmana, obtočil se svým typickým způsobem okolo obránce, ale tentokrát pálil vedle. O pár desítek sekund později využil nedůslednosti obrany Maxa a prostřelil po rohu zblízka Peterku potřetí a vzápětí definitivně vzala za své teorie deklarovaná na internetových stránkách “čmeláků” o tom, jak uspět proti Madonna´s (“…Úkol č.1 – uhlídat Hlináka !…) Kanonýr Synů dostal od obrany dva metry volného prostoru – přesně tolik, kolik mu stačilo k tomu, aby rozehraný aut poslal z voleje přímo pod břevno bezmocného Peterky. Až za tohoto stavu zahrozili Bumble-bees a od té chvíle jim patřily závěrečné minuty zápasu. Podklouznutí obránce Rozbory uvolnilo cestu do první šance Hanzlíkovi, kanonýr “čmeláků” však tváří v tvář Krejčímu nastřelil pouze tyč jeho brány. Ta pomohla gólmanovi Synů podruhé o pár desítek sekund později a do třetice, po nedorozumění Krejčího s obranou, opět neuspěl Hanzlík. Čestného úspěchu se Bumble-bees nakonec dočkali – paradoxně jim k tomu museli pomoct hráči Sons, jmenovitě Mruvčinský, který usměrnil Kaproňův centr z autu hlavou za záda vlastního gólmana a ukončil tak jeho neprůstřelnost. O chvíli později si Kaproň zopakoval rozehrávku autu prakticky ze stejného místa, přetažený centr doletěl až k nekrytému Hanzlíkovi a ten prokázal, v čem je síla leadera ligových kanonýrů – i v relativně obtížné pozici dokázal z voleje poslat míč přesně tam, kam už brankář Krejčí nedosáhl. Tím stanovil konečný účet utkání na 4:2, na čemž už nic nezměnila ani poslední šance Synů v závěrečných sekundách zápasu, kdy trojice hráčů běžela na jediného obránce, avšak Mruvčinský vyšachování soupeře zakončil střelou mimo tyče prázdné brány.

Krejčí (Madonna´s): “S výkonem svého týmu jsem maximálně spokojen – i s přihlédnutím k tomu, že nám chyběli tři obránci a vzadu museli zaskočit hráči, kteří povětšinou plní ofenzivní úkoly. Soupeře s obávaným útočným triem jsme do první vážné šance pustili až hluboko ve druhém poločase, za stavu 4:0, do té doby byl pro nás naprosto neškodný. V závěrečné desetiminutovce jsme už nehráli tak koncentrovaně a tento časový úsek jako jediný ze zápasu patřil soupeři, celkově mě však výkon “čmeláků” dost zklamal (i když se na ně vůbec nezlobím). Arsenal nás v předminulém kole prohnal mnohem více”.