19.4.2003

Hlavou proti zdi

Jarní honba za záchranou druhé ligy nám zatím vychází, i když klidný život nám nebyl dopřán ani v jediném ze tří odehraných zápasů. První dvě kola jsme vyhráli těsně 5:4 a také dnes jsme tříbodový zisk potvrdili až na poslední chvíli. Utkání proti Arsenalu však bylo z celé trojice nejjednoznačnější. Po celou hrací dobu jsme měli místy až drtivou převahu, gólově jsme ji však vyjádřili až tři minuty před koncem.

Na rozdíl od podzimního střetnutí bylo o obrazu hry rozhodnuto ještě dříve než byla hra zahájena. Arsenal spoléhá na obranu, i když je v početnější sestavě než dnes, kdy ani neměl možnost střídat. Za této situace se tedy logicky upnul k absolutní defenzivě, jejíž neprostupnost nám po většinu hrací doby činila nemalé problémy. Od první minuty se sice hrálo na jednu branku, ta však pro nás byla doslova zakletá. V šanci se postupně objevili Král, Vomáčka, Nguyen i další, skóre se však stále ne a ne pohnout. Občasné protiútoky Arsenalu sice znamenaly určité nebezpečí, ale naše obrana se Sapíkem v čele si vždy dokázala poradit. Naše obléhání soupeřova brankoviště se s postupujícím časem stávalo poněkud stereotypním, takže nebylo divu, že poločas skončil neobvyklým bezbrankovým poměrem.

Ani po změně stran se nic převratného ve vývoji zápasu nezměnilo. Naše převaha byla sice trvalá a výrazná, betonáři z Arsenalu se však minutku po minutce přibližovali ke kýženému bodu. Naše snaha po vstřelení vedoucího gólu byla čím dál více křečovitá a když jsme zahodili i ty největší šance, zdálo se, že podruhé v desetileté ligové historii odehrajeme utkání s výsledkem 0:0 (naposledy se tak stalo před lety na Junioru proti Wolchu). Naopak, s blížícím se koncem utkání, kdy bylo zřejmé, že rozhodne jediná branka, jsme si museli dát pozor i na občasné brejky Arsenalu. Z těch však neudeřilo, soupeřovi útočníci buď mířili mimo nebo byl na místě jistý Sapík. Nakonec jsme se však přece jen dočkali vysvobození. Ve 47. minutě Reichmann posunul míč Hanzlíkovi, jehož lehce tečovaná střela  bodlem skončila přesně u tyče branky Arsenalu. Ve zbývajících desítkách sekund soupeř konečně opustil své zákopy, do šance se ale nedostal a ani my jsme už nedokázali vítězství pojistit.

Ze tří jarních zápasů jsme tedy vydolovali plný počet devíti bodů. Pravda, naše hra sice leckdy nebyla právě oslnivá, nejdůležitější ale je, že jsme opustili nejohroženější zónu tabulky. K maximální spokojenosti bychom ale potřebovali porazit i Barbero.

Sestava:        Sapík – Reichmann, Krampera, Vermach, Král, Průša, Inneman, Hanzlík(1), Vomáčka, Nguyen, Dang