5.6.2003

Letos medaile nebude

Namlsáni po hladkém průběhu jarní části sezóny jsme se dostali až do boje o tradiční medailové umístění, klíčový zápas nás však vrátil zpět na pevnou zem. Ruku na srdce, s bronzem jsme už tak trochu počítali, Bonbon, prožívající podobně bláznivou sezónu jako my, nám ho ale zřejmě vyfoukl (a když ne on, tak nejspíše Barbero, možná i Východ…).

Obě mužstva si od prvních minut byla vědoma důležitosti zápasu, takže se hrálo opatrně a s maximální zodpovědností. Obě obrany pracovaly na sto procent, také brankáři byli vždy na svém místě, takže nebylo divu, že skóre zůstávalo stále bezbrankové. Gólové šance se na jedné ani na druhé straně prakticky nevyskytovaly. Střílelo se především ze střední a delší vzdálenosti, čehož důsledkem bylo, že jsme míč lovili nikoli v síti, ale v bujném porostu za hřištěm. Za této situace nemohlo poločasové skóre 0:0 nikoho překvapit.

Také po přestávce se na významné události čekalo dlouho marně. Útočníci na obou stranách se tu a tam protlačili do jakés takés příležitosti, ke skutečné šanci jsme ale my i Bonbon měli zhruba stejně daleko. S přibývajícím časem bylo zřejmé, že se hraje podle starého dobrého pravidla „kdo dá gól, vyhrál“. Jeden takový zápas jsme už letos zažili, když jsme o vítězství nad Arsenalem rozhodli jediným gólem tři minuty před koncem, dnes se k nám ale štěstí obrátilo zády. Do konce utkání chyběly sotva čtyři minuty, když soupeř sehrál zdařilou kombinaci, po které jsme museli spolknout hořký bonbon v podobě úvodního gólu. V samotném závěru jsme pak z poněkud přísně nařízeného trestného kopu inkasovali podruhé. Jedinou útěchou nám může být fakt, že remíza, o kterou jsme na poslední chvíli přišli, by stejně mnoho neřešila, pouze místo Bonbonu by rozradostnila Barbero s Východem.

Medaile tedy letos s největší pravděpodobností nebude, dobrý dojem z jarní části by ale tato mrzutá skutečnost ovlivnit neměla!

Sestava: Sapík – Král, Kaproň, Krampera, Inneman, Vermach, Hanzlík, Vomáčka, Duong, Hai